MY, JAKO SOUČÁST MARKETINGU | Blog o fotografování píše Filip Rojík

Blog zeje již několik týdnů prázdnotou a abych si už nehrál na mrtvého brouka, dostal jsem se až ku psaní. Nedávno jsem měl ve škole referát na marketing a rád bych se s tebou podělil o své poznatky. Některé věci jsou opravdu všeobecně známé a profláklé, u jiných se jedná pouze o mé poznatky z nakupování a to je hlavní náplní tohoto článku. Toto téma mi přijde moc zajímavé, poněvadž každý z nás je velice důležitou součástí marketingu.

To, že když vejdeme do supermarketu a jdeme si jen pro vodu, musíme jít na úplně druhou stranu obchodu, je všeobecně známé. Projdeme hodně regálů a z nudy nakoupíme ještě věci, které jsme ani nechtěli a také, protože vodě je ve velkém košíku smutno (v krámech už musí být dnes podle zákona malé a velké košíky). Krásným příkladem je Interspar v OC Varyáda Karlovy Vary. Vchod na levé straně, vody úplně vpravo. Asi také víme, že dříve například všechna Tesca v České republice měla stejně rozmístěné zboží v regálech. Nyní se to má tak, že každé Tesco je jiné. Jsme zmateni. Hledáme. Zůstaneme tam déle. Nakoupíme a ZAPLATÍME více.

Každá věc v tom supermarketu čeká na určitého zákazníka = cílové skupiny. Děti nezajímá, že ty bombóny jsou hnusný a že je vlastně ani jíst nechtějí, ale mají hezký barevný obal. A to je to podstatný! A kde je vezmou? U pokladen kudy projde každý a jsou tam opravdu věci, které normálně nekoupíme. Hele baterky, a co kdybych je potřeboval? Nechtěl jsem ani věřit tomu, že lidi například v diskontech Lidl budou kupovat ty šmejdy (holicí strojky XY, holinky, skříně, hadice na zahradu), co tam prodávají za fakt hustou cenu. Senioři. Ono je to se slevou a když už jdou pro ty čokolády pro vnoučátka a nějaký to jídlo, proč rovnou nekoupit super hadici na zahradu v zimě, když teď stojí o polovic méně. Sbírají letáky, aby našli tu největší SLEVU a nejlepší akci.

Z totálních šmejdů se dělá luxusní zboží. Když koukám na starší filmy, kde měla tehdejší mládež takové ty zašedlé ošklivé mikiny s logem Addidas, dělá se mi špatně z toho, když to samé prodávají dnes za 1699,- v krámě. Reebok se v Americe prodává jako levné sportovní oblečení, ale tu je považováno za to fakt hustý. No jo, je to značka a ne každému se něco chce objednávat ze zahraničí, a tak to koupíme = platíme za ZNAČKU

Při pohledu na chudáčky prací prášky s ošklivým obalem jsem si říkal, proč je někdo neudělá s hezkým obalem. A ta dobrá cena, vždyť by to kupoval každý! Bavíme se o značkách jako je například Euroshopper. Nedalo mi to a přemýšlel jsem nad tím, proč to nějaký pitomec nechal navrhnou tak ošklivě. A došel jsem k závěrů, že to byl záměr. Oni jsou v tom krámě ještě ty drahé prášky, ty s hezkým obalem (veselá pani, bílé prádlo a nějaká ta cool přísada co udělá to prádlo ještě lepší vyprané). No a kdo by je kupoval, kdyby tam nebyly ty chudinky prášky, které nám svým obalem vypovídají, co jsou zač. Já to nevyperu, o mě nic nevíš, nejsem v telce a vyperu to stejně tak, jako hnusně vypadám. Jo a kamarádka vlastně používá ten Persil. A už mu NEVĚŘÍME! Nekoupíme ho a koupíme ten dražší, kterému VĚŘÍME. Oni tam existují jen jako kulisa, která nám říká aby jsme si koupili ty dražší. Mimochodem v Lidlu mají takové levné jogurty s divným obalem. Zkuste jej otočit. Výrobce je Hollandia. Stejně jako u těch dražších s hezčím obalem. Naskýtá se tedy otázka. A nejsou stejné? Jedna a tatáž samá firma vyrábí dva stejné produkty, jen pod jinou značkou. Výrobní cena třeba toho prášku se bude pohybovat za kilo v pár korunách a bude si podobná jak u Persilu, tak u Euroshopper prášku. To znamená, že opět platíme jen za to, že je to značka. A co se stane, když tenhle model přeneseme na dražší produkty. Auta. Zdá se to být funkční, můžeme si koupit levňoučkou Dacii Logan, ale bude fakt odporně hnusná. Nebo také hezčí a dražší auto. Mimochodem Dacia patří pod Renault.

Dalé hezkým příkladem jsou nevinná schodiště v IKEA Zličín. Jsou na nich vystaveni plyšáci. Na schodech je NŮĎO, a tak na něco musíme hrabat a saháme právě na hebkého plyšáka. Když už se nám povede zaregistrovat, že ho držíme v ruce a náš doprovod (kamarádka, milovaná slečna nebo někdo jiný) je nablízku, začneme o věci hned diskutovat. Udělali jsme v IKEA takový výzkum a přišli jsme na to, že plyšáčci na schodech zajímají zejména lidi, kteří si mají o něm s kým popovídat (páry, kamarádi, rodiny). Senioři je automaticky ignorovali a šli po ozdobách na stromečky. Lidi hodně sahali po těch, co měli zajímavý tvar (jaké si kuličky co nic nedělali) a agresivnější barvy (červený želvičky s natahovací hlavičkou, která hrála). Je možné, že na ně sahali díky super akční ceně. Nicméně už i to samotné sáhnutí je příjemné a na schodech projde každý.. Ale mělo to jeden podstatný zádrhel = koupilo si je opravdu jen pár lidí.

A závěrem? Jsme hrozně ovlivňováni. Já osobně bych si třeba nikdy sušenku s ošklivým obalem Albert nekoupil. Koupím si raději o pár korun dražší, ale lepší Corny. A jak jsi na tom ty? Můžeš si třeba zkusit někdy v krámě se rozhlédnout a zapřemýšlet nad tím, proč tohle máme v úrovni očí a tohle zase ne a jestli náhodou nejsou někde stejní výrobci na dvou výrobcích, které se liší cenou a obalem.. Každopádně doufám, že se k tomuto tématu opět někdy s nějakým článkem vrátím. Přeji ti pěkné prožití vánočních svátků a hodně úspěchů v novém roce! :)